Nesprávný vzorec končí smrtí

Existuje univerzální vzorec na život? Existuje. Avšak není snadné ho najít kvůli tomu, že pod lampou je největší tma. Kdybychom napsali, že Láska je tím vzorcem, byla by to Pravda, avšak málokdo by ji viděl. Není totiž láska jako Láska. Ani není pravda jako Pravda. Ďábel je skrytý v detailu. Pokud počítáte cokoliv podle nesprávného vzorce, bude vám vycházet pravda tehdy, pokud je tato pravda všeobecně přijímána jako pravda. Ta pravda je sdílená v morfogenickém poli podvědomí, vy jste ji nevymysleli a přesto vás napadá a myslíte, že je vaše. Je to otrávená voda, z které jste mdlí. Avšak skutečná Pravda vás uvede do harmonie, protože je pokrmem pro duši. Zatím co pravda tohoto světa vás nechává hladovět. Cítíte se z ní jako nazí a prázdní, nevidíte trvalý smysl života a pořád něco postrádáte.
Že žijete v nepravdě, poznáte podle toho, že se cítíte jako vyprahlá ryba, která celý život hledá vodu a ať plave kamkoliv, pořád jí voda uniká. Nikdy ji nespatřila a doufá, že když se bude hodně snažit, jednou vodu najde. Ta ryba je jednoduše oklamaná tím, co jí nakukali. Stala se šílenou díky toxické vodě, ve které plavou všichni, takže považují tu otravu za normální. Stejně tak lidé žijí v krysím závodě a doufají, že ho jednou vyhrají. Avšak nevidí se z nadhledu a proto netuší, že ten závod je nekonečné kolo, které se otáčí tím rychleji, čím více běžíte. Tolik jste toho již nastudovali, tolik jste toho už odpracovali, že už to ani nejde více. Hlavu máte na prasknutí, ale k čemu to všechno, když nejste šťastní? Když počítáte podle nesprávného vzorce, nemá vaše snaha s vaším štěstím nic společného. V kolečku krysího závodu nikdy šťastní nebudete. Každá aktivita skončí fiaskem z hlediska nejvyšší míry harmonie – bezpodmínečné Lásky. Ďábel rozdal lidem falešné karty, se kterými nemohou vyhrát. A směje se, když vás nejprve nechal vyhrát ukázkové auta, domy, firmy, či vavřínové věnce slávy, církevní hodnosti, akademické tituly, nebo světskou slávu…Nabídne vám celý svět, cokoliv si jen přejete, můžete mít, ale podle jeho vzorce. Většina netuší, že tím vším zaprodala svou duši, protože duše se v jeho vzorci tak zvaně vykrátí – vytěsní. Nemá tam prostě své místo. Toho ďábla máte v sobě a jeho démoni jsou podvědomé vzorce konzumní společnosti, které nasáváme a to musíme vědomě změnit.
Vydejte se s námi, nechat na chvíli být všechny světské vavříny. Vydejte se spatřit světlo lampy, které máte pod nosem, ale nikdy jste nepochopili, co to vlastně vidíte. Spatřete vodu, v které plavete, a přesto po ní žízníte. Pravdu pochopí až teprve ten, kdo je odhodlaný vše v tomto světě odhodit. Vše ztratit a postavit se smrti tváří v tvář, aby na konci tohoto procesu pochopil, že smrt neexistuje a Pravdu nacházíme, když vše v tomto světě obrátíme naruby.

Najděte správný vzorec

Už víte, proč se traduje, že jablko bylo tím zakázaným ovocem ze stromu poznání dobrého a špatného? Poznání dobrého a špatného je definicí pro dualitu - svět protikladů a jablko symbolizuje totoridální trojvrstvou sféru, kterou kolem sebe vytváří manifestovaný hologram - rotující květ života - kabalisty nazvaným jako Merkaba. Pěticípá hvězda uvnitř jablka je geometrie kterou Merkaba zahrnuje. Tento vzor doslova vykresluje duši člověka, ukžižovanou na kříži časoprostoru v zajetí pěti tělesných smyslů. Geometerii pěticípé hvězdy budeme rozebírat v pozdějším článku i když jsme již započali s rozborem v článku Už nebude odklad!

Když systém odřízl lidstvo od vzorce života, odřízl je od stromu života, aby snad nenašli vzorec, podle kterého lze žít věčný život = jíst ovoce ze stromu života. Dva stromy z bbiblického ráje jsou strom poznání dobréhoa špatného, z kterého Eva utrhla ovoce a druhý strom je stromem života, ke kterému ztratili tímto skutkem přístup. Od té doby existují dva stromy, které dělí podstatu života na Pravdu a její zrcadlový (obrácený) obraz v hladinách vod = (pravdu s malým p). Světový systém - Matrix má prostě svoji vlastní pravdu, která je syntetická a proto je toxická a proto člověk, který v ní žije, sestoupil z Božského, přirozeného stavu a umírá ve své zvířeckosti. Z Boha se stal prach, který se vrací do prachu v reinkarnačním procesu, dokud nenalezne v sobě - vnitřní cestu zpět, ke stromu života. 
Úkolem duše vtělené do člověka je nalézt Pravdu přirozenou, organickou, Božskou a díky ní ožít věčným životem. Je to pravda srdce, ale ta je systémem potíraná a farizeji zakázaná. Bůh připustil bloudění člověka a jeho degradaci ovládanou drakoniánskými, či reptyloidními rasami do stavu otroka. Drak, ten prahad má své zisky z energie zotročené duše. Pomohl člověku do sfér nejspodnějšího bodu rozpadu. Protože tato cesta je cestou marnotratného syna, který se vrací zpět domů, k Bohu, znovuzrozený jako diamant z bláta. Mnohem ryzejší, než kdy býval. Ale běda těm, kdo si zamilovali to bláto a staví si z něj honosné paláce. Běda těm, kdo se nechtějí poučit z utrpení a zamilovali si tmu. Zvolili si smrt místo života a za svůj nesprávný vzorec se budou bít a klidně pro něj i zemřou. Ti nezdědí věčný život, ale věčné zatracení.
Univerzální vzorec života je jako kód duše, podle kterého se rozvíjí květ, celá příroda - přirozenost. V tomto článku kolem něj budeme kroužit a pak budeme pokračovat ještě mnoha jinými články, aby nás souvislosti přiměly uvidět, rozpoznat, či rozvzpomenout si na oživující Pravdu, projevující se všude kolem v symbolech světa. V prostoru, v barvě, v tvarech, hudbě, náboženských symbolech, a hlavně v sobě samém. Dokud naše víra nepřeroste ve skálopevné vědění, že jsme syny a dcerami Nejvyššího Boha a že v sobě nosíme celý svět. Že naše duše, tělo i duch jsou referenčním rámcem celého Universa a že jsme sami sobě bránou do sedmého nebe. Že máme potenciál být bohy na Zemi a že osvícené duše vstupují do sedmé oktávy, při zaznění sedmé andělské trubky a tím se stávají vzkříšenými Božími paprsky, tvořícími síť Pravdy a Lásky ze které povstává nový svět. Nový ráj na Zemi.

Vše vyvěrá z nekonečna

Bůh nemá počátek ani konec. Toto tvrzení se zakládá na lidské zkušenosti, která není schopná definovat ani rozlišit hranice Božího stvoření, protože se nacházejí za hranicí lidské rozlišitelnosti. Vždyť jak by jen mohl ten, kdo je v Bohu obsažen, uvidět z nadhledu svého Původce a celé jeho dílo. Jediný Bůh je obsažen ve všem, co jsme schopni vnímat a různé formy stvoření jsou různými emanancemi Božství. Všechno stvoření vyrůstá z neprojevené Prázdnoty do projeveného stavu v bodě nekonečna a rozvíjí se ve spirálovém víru stvoření. Neviditelný Duch dává vzniknout projevené Existenci v podobě symbolů, které názorně vykreslují fyzikálně přesné duchovní zákonitosti. Ty nejjednodušší formy živé i „neživé“ přírody, symbolizují ty nejzákladnější zákonitosti ducha, které se ve světě forem stávají protipólem ducha. Živý duch v podobě vědomí tvoří i ty formy, které si současný člověk interpretuje jako formy neživé. Neexistuje nic projeveného, co by nemělo jistou míru vědomí. Míra vědomí by se dala znázornit koulí – sférou, kterou opisuje úsečka v rotaci 360° kolem středového bodu nekonečna. Jde o poloměr rotující kolem středového bodu symetrie. Nejvyšší formou vědomí na Zemi je člověk, který završuje Boží stvořitelský cyklus od nejjednodušších forem po ty nejsložitější. Člověk je tedy zakončením jedné sedmi-úrovňové oktávy vývoje a je zároveň plodem této oktávy. Plod v sobě obsahuje semínka dalšího vývoje, které musí v další oktávě vyrůst, rozkvést a rozmnožit své plody. Semínka, o kterých je tu řeč, jsou semínka božského – nebeského vědomí, které se proměňují v mohutný strom Božího království na Zemi. Osvícený člověk je spojnicí mezi nebem a zemí a tvoří nejvyšší úroveň vědomí na planetě, která je zároveň tou nejmocnější a udávající podobu světa. Boží děti dosahující vzkříšení, vytvářejí živoucí síť vědomí, skrze niž Kristus spasí tento svět. Současným energetickým vzestupem se právě proměňuje vědomí planety v nultý stupeň Božího království na Zemi – realitu 4D, která následně přejde do 5D, po tisíciletém vývoji.

Trojnost

Bůh ve stavu spočívání v sobě samém je jeden ve třech a tři v jednom. Jinými slovy to znamená, že Bůh jako Duch v neprojeveném světě, je zároveň jedním a zároveň třemi. Trojnost je nejelementárnější stav jeho bytí, kdy poznávající, poznávané a poznávání, spočívají samy v sobě a nelze je od sebe oddělit. Geometrický symbol pro božský aspekt trojnosti je rovnostranný trojůhelník, jehož všechny tři vrcholy jsou stejně vzáleny od středu. V nejzákladnějším prastavu spočívá Bůh v bezčasovém, bezrozměrném a bezprostorovém stavu. V tomto stavu je všudypřítomným ve všech světech a zároveň je jedním ve třech a třemi v jednom. Jakmile však Bůh vstupuje do trojrozměrného světa, projevuje se vždy číslem čtyři. Trojůhelník se v prostoru zjevuje jako čtyřstěn – tetraedr. Tetraedr spolu s osmistěnem jsou zákaldními elementy tvořícími síť časoprostoru.
V rovině se jeví první stvoření jako trojúhelník, ale v prostoru jde o čtyřstěn, který rotuje kolem středového bodu v rozsahu 360°. Přidává dalších sedm, sobě-podobných fází, až nakonec spojuje počátek s koncem v první oktávě stvoření, jež se skládá celkově s osmi sobě-podobných sfér – koulí. Dokončení oktávy pokračuje ve vyšší dimenzi v trojnásobně větší sféře vědomí.
Dalším nejzákladnějším útvarem stvoření je koule - sféra, obsahující v sobě jak ženský, tak i mužský prvek. Mužství – jang, je čtyřstěnem, který rotuje kolem svého středu a vytváří kouli – ženský prvek. Čtyřstěn je jehlanem, tvořeným z čtyř rovnostranných trojúhelníků. Čtyři rovnostranné trojúhelníky čtyřstěnu jsou trojností, rotující v prostoru. Koule tvoří lůno veškerenstva, ve kterém rotuje trojjediný holografický princip ducha, jež se dělí do nekonečna na dvě polarity a v trojnosti. Světlo, či zvuk = vibrace, které prochází skrze trojboký hranol a dělí se do sedmi úrovní chromatické beravné škály a vibrace zvuku se člení do hudební oktávy, což má přímou fyzikální souvislost s podstatou holografické reality.
Náboženské symboly křesťanství zobrazují Boží, vševidoucí oko v trojúhelníku a egyptská škola mystérií zobrazuje Hórovo oko v podobě části mozku, kterému se říká šišinka. Obě náboženská vyobrazení symbolizují expanzi Božského vědomí plynoucího do projeveného světa skrze síť tetraedrů. Vibrace světla, či tónu prochází skrze vodivou mřížku tetraedrů, vytvářející elementární bity reality. Není od věci si povšimnout, že právě křemík, jehož krystaly vytvářejí síť čtyřstěnu – tetraedru, slouží jako základní součást tranzistorů, vyskytuje se v mozkové šišince a byl použit také na obkladové desky, jež tvořily fasádu egyptských pyramid.

Piezoelektrický efekt

Křemík je polokovový prvek, hojně zastoupený v zemské kůře. Je základním materiálem pro výrobu polovodičových součástek, výrobu skla a stavebních materiálů. U krystalů tohoto prvku dochází k piezoelektrickému jevu. To znamená, že přeměňuje vibrace prostoru na elektrické napětí. Jedním ze zástupců praktické aplikace tohoto jevu je sonar, či radar. Ten proměňuje akustické vibrace v elektrické impulzy díky křemíkovým krystalům. Podobně jako u vody tedy hovoříme o výborné vodivosti a schopnosti detekovat vibrace a proměňovat je v elektrochemické signály měnící fyzickou strukturu krystalové mřížky, vytvářející obraz v našem mozku. (Na obrázku níže je schéma vazeb tetraedru SiO₄ a jeho trojčlenný a šestičlený prstenec.)

Díky piezoelektrickému jevu dokáží netopýři vidět ve tmě a ponorka pod vodou. Ale díky tomuto jevu dokáže i lidský mozek překládat vibrace do obrazů. Děje se to v části mozku zvané šišinka, či epifýza. Je součástí mezimozku a říká se jí také třetí oko. Obsahuje krystaly křemíku, díky čemuž může zprostředkovávat obraz neviditelné energetické reality. Je okem do jiných světů. Na zdech egyptských chrámů se právě tato část mozku vyobrazovala jako Hórovo oko a to je neklamným důkazem hluboké mystické moudrosti Egypta, která nemohla pocházet od starověkých lidí. Viz. obrázek níže. Symbol Božího oka uprostřed trojúhelníku je rozšířený po celém světě a je spíše zneužíván, než pochopen. Používají ho svobodní zednáři, křesťanstvo, rosekruciáni, ilumináti, či celebrity showbyznysu. Je na dolarové bankovce i na vyobrazeních v kostelech. Mnozí fanatici, kteří nepochopili podstatu, vidí, že ho používají temné síly a zákulisní hráči systému světa a proto ho začali označovat za symbol ďábla. Jediné, co je však na tomto symbolu ďábelské, je odvěký lidský sklon, využívat duchovní sílu ve svůj sobecký prospěch, či pro vítězství nad nepřáteli apod. V rukou těch, co nepřijali bezpodmínečnou Lásku, jako podstatu Božího Světla je tento symbol jako nástroj zkázy. A to je ďábelské.

Semeno života

Pokud si představíme kouli jako základní atom, či buňku stvoření a budeme imitovat proces růstu, u kterého dochází při dělení buněk, dojdeme k tomu, že základní kouli budeme množit na sobě-podobné koule, dokud nespojíme konec s počátkem a útvar se nevrátí do rovnováhy ve středu, ze kterého vyšel. Zjistíme při tom, že koulí potřebujeme přidat právě šest po obvodu a jednu zpátky do středu. Takže sedm.
Tím vzniká prvotní cyklus nazvaný semeno života, který se nám zrcadlí v základních sedmi barvách chromatické škály, v sedmi tónech hudební oktávy, v sedmi dnech v týdnu, v sedmi vrstvách srdečního svalstva, v sedmi endokrinních žlázách, v sedmi základních čakrách, atd. Je to model růstu nejen živých tkání, ale života jako celku, ve vší komplexnosti. V prostoru se oktáva vždy skládá z osmi sfér. Osmá je společná pro obě sousedící oktávy a stojí za připomenutí, že letošní rok 2024 je rok s číslem osm. To znamená rok přechodu do nové oktávy pro připravené.
Sféra je dosah, či úroveň vědomí, které se dělí na sobě-podobné vzorce, a získává zkušenosti v rámci jedné oktávy vědomí ze všech nových hledisek poznání, dokud nespojí počátek s koncem a nenavrátí se obohacený do středu rovnováhy, ze kterého původně vyšlo.
Duch člověka se proto člení na sedm duchů, přičemž osmý je zastřešující, z kterého všechny ostatní vychází. Když tedy čteme v Janově apokalypse o rozpečetění sedmi pečetí ducha, čteme o odstranění podvědomých zábran, jež brání duchu, aby se plně rozvinul a vytvořil semeno života.

 (Na černobílém obrázku je rytina květu života která byla nalezena na zdech několika egyptských chrámů.)

Květ života z ženského hlediska

Rozpuk květu života se člení do třech vrstev, které můžeme vidět například jako tři vrstvy okvětních lístků. Z hlediska androgynní bytosti vytváří sedm duchovních kruhů sedm duševních kruhů a následně sedm tělesných kruhů po obvodu vzorce a tím se dovršuje trojjediný cyklus oktávy vývoje V 3D prostoru se jedná o sféru obsahující 27 koulí a vytváří trojnásobně větší poloměr sféry, než má původní koule. Jak je vidět na obrázcích tohoto odstavce.
Střed kružnic se vždy nachází v okrajovém průsečíku kružnic květu a tím vytváří body nové rovnováhy. Nové středy kružnic. Na obrázcích níže vidíme nejprve druhou řadu a nakonec třetí řadu lístků, završujících cyklus květu života. Květ se stává plodem života dokončením třech vrstev okvětních lístků, každý po sedmi kruzích. Pokud by byla dokreslena struktura květu v celém obrazci, pak bychom viděli tradiční zobrazení květu života, které vychází ze vzorů vyleptaných do kamene na chrámech starověkého Egypta. Naše vyobrazení je v barvách, aby byla zřejmá nejen prvotní barevná paleta sedmi základních barev světla, ale také dvě další vrstvy okvětních lístků, jež v sobě míchají duševní - růžový a tělesný - modrý aspekt rozvoje a mají vzájemně opačnou polaritu. Vyobrazení znázorňuje, že existuje polarita mezi duchem a duší a také mezi tělem a duší. Duch je Bůh a duše je jeho nevěsta, a současně duše je symbolem ženství a tělo je symbolem mužství. Růžová řada okvětních lístků tedy vyobrazuje duši - spojující prvek mezi tělem a Bohem. Doposud jsme rozebírali květ života z pohledu ženské polarity, levého Hórova oka. V druhé polovině článku budeme popisovat květ života levo-hemisférovým – mužským viděním.

Růst květu života ve třech fázích: semeno,  květ a plod

Plod života

Hra s barvami nám nyní umožňuje vidět, jak v celém květu dochází k promísení mužského a ženského principu. Pokud vybarvíme žlutě expanzi světla v podobě Davidovy hvězdy, bíle vybarvíme šest směrů, kterými elektricita expanduje do vrcholů hvězdy, kulatě nakreslíme ženskou polaritu a tuto ještě znova rodělíme na modou – mužskou a růžovou – ženskou, dostáváme obrázek uvnitř tohoto odstavce. Do první, duchovní řady okvětních lístků jsme vepsali žluté trojúhelníky, a tím dostáváme Davidovu hvězdu, jejíž vrcholy směřují do vnějších, modrých kruhů. Tak mužský, expanzivní princip elektricity, vyvěrá ze středu a vytváří jangový charakter duálního světa. Rozpíná se, zatím co ženský - jinový princip je dostředivý a jangové rozpínání uzavírá v kruhové sféře. Na rozhraní mezi mužským – modrým a ženským – růžovým kruhem, existuje bod rovnováhy, skrze který proniká světlo elektricity a míří do středu modrých, nejvzdálenějších kruhů od středu. Zatím co černé trojúhelníky vyjadřují magnetický, dostředivý princip, vyvěrající ze středu růžových kruhů. Obrazec tedy vyjadřuje vzorec, kterým Božské Světlo proniká z nekonečného bodu vakua, do duálně polarizovaného světa a rozsvěcuje tím bity holografické reality našeho světa. Souhrně tento princip nazýváme květem života. Reálně se jedná o elektromagnetickou rotující sféru v podobě duálního toroidu, který se ve velké frekvenci rozpíná a smršťuje, čímž dává život dýchajícímu, trojrozměrnému hologramu reality. Pro lidské oko je tato vibrace natolik rychlá, že ji nevnímá, ale vidí souvislý obraz. Podobně jako je tomu u blikajících bodů elektronického displeje. Podle stejného principu vznikají atomy, buňky, planety, hvězdy i vrcholná forma stvoření – humanoidní bytosti. Všechny obrazce symetrické vůči svému středovému bodu jsou v této grafice ukryty, pokud na květ života nazíráme ze správného úhlu. To si ještě dokážeme nejen v tomto článku na mnoha příkladech.
Na obrázku plodu života můžeme uvidět nápadné střídání mužských bílých rozmnožovacích orgánů spolu s černými, ženskými trojúhelníky. V biologii je nazýváme blizny a pestíky, jejichž spojením dozrává plod, nesoucí sedminásobnou úrodu semen. Sedm duchů se stává sedmi semeny a roste v nové oktávě stvoření.

Sedm duchů, duší a těl

Květ života objevujeme v různých fázích, či skupenství projevu. Zatím co sféra ducha (dítě) se dá přirovnat k plynnému skupenství, sféra duše (ženství) pak ke skupenství tekutému a sféra hmoty (mužství) ke skupenství krystalickému. Všechny fáze vyjadřují tentýž princip v odlišných projevech. Duch je nehmatatelný, ale vyjadřuje duchovní pojmy, či jím popisujeme energetické fáze týdne, které si převádíme do času a nazýváme je dny. Čas je však pouze pojem, kterým si člověk v dualitě interpretuje spirály, či oktávy vývoje. V rovině ducha čas neexistuje a den je pojem pro sedminu oktávy duchovního vývoje. Sedm stvořitelských dní je sedm fází jedné oktávy. Ducha symbolizuje dítě, které nemá pojem o čase. Ocitá se v bytí, není spoutáno rozumovými koncepty - bariérami a je přirozeně napojené na Boha. Kruhy ducha se protínají se středem Božství.
Duše představuje ženský princip, vyjádřený kulatými tvary a představuje polohmotný přechod mezi duchem a tělem. Princip ženství bychom mohli symbolizovat sklonem k plynutí k dostředivosti, oblosti křivek, k magnetické přitažlivosti a k bližšímu spojení s duchovnem. Ženské - růžové kruhy se částečně protínají nejen s vnitřními sedmi kruhy ducha, ale i s centrálním kruhem božství. Cesta přijmutí ženství v každém z nás, je aktuální cestou návratu k Bohu. Návratu z mužsky orientované reality do rovnováhy mezi mužským a ženským principem. Návrat od materialismu k duchovnu.
Mužský princip vyjadřuje tělesnost, dobyvačnost, přímé linie, odstředivost, krystalická, tuhá struktura, elektricita. Modré vnější kruhy – nejzazší okvětní lístky, symbolizují mužský projev – tělo, z pohledu ženského principu. Jak ženství, tak mužství neexistují nikdy ve své absolutní podobě, ale v každém ženství je část mužského principu a naopak. Proto v symbolu květu života existují jak mužské, tak ženské sféry i čtyřstěny.
Všimněte si, že modré vnější kruhy se již neprotínají s centrálním kruhem božství, ale pouze se ho dotýkají. To vyjadřuje, že čistě tělesný pohled – extrémní mužství, úplně odděluje člověka od Boha a nerozvíjí semínko ducha, ukryté v duši. Až teprve nalezení harmonické rovnováhy mezi všemi úhly pohledu, jež se děje při dokončení oktávy vývoje, přivádí člověka k Bohu, do svého středu, do místa, odkud vyšel. Duše je spojujícím elementem vedoucím od tělesnosti k Bohu. Tělesnost je naopak směrem oddělujícím.
Květ života nám pomáhá pochopit, že lidské tělo se na všech úrovních projevu dělí do sedmi základních vrstev, odpovídajících sedmi základním barvám chromatické  škály. Barevné členění spektra se projevuje jak v horizontální, tak ve vertikální úrovni. Vyjadřuje vibrační kvalitu. Božské vyzařování je zářivě bílé světlo rozkládající se do sedmi barev duhy a nejhmotnější - nejhustější forma je červená.

Krystalický květ života

Příroda vykresluje krystalickou kostru květu života ve zmrzlých krystalech vody, jež byly vystaveny harmonické vibraci. Vlivem svých molekulárních vazeb se krystaly vody vždy zobrazují v šesterečné struktuře, stejně jako je právě šest dělení zapotřebí tomu, aby koule (molekuly), obkroužili prostřední kouli a spojily počátek s koncem, ve středově symetrické geometrii květu života.
Molekula vody vytváří čtyřstěn a síť čtyřstěnů se projevuje v hexagonální – šesterečné geometrii, stejně jako u čtyřstěnů křemíku. Struktura krystalů se tedy podobně jako u křemíku podobá Davidově šesticípé hvězdě. V dalčím článku si tento fakt propojíme s geometrií dvacetistěnu, což nám umožní dojít k mnoha zajímavým závěrům.

Hvězda života

Mužská forma květu života zobrazuje krystalický projev a rovné linie. Místo koulí zobrazuje krystalickou mřížku tvořenou trojúhelníky, skrze kterou proudí elektricita a expanduje. Jednoduše tedy kruhy nahrazují rovnostranné trojúhelníky, či rovné linie. Tento úhel pohledu vyjadřuje zářící hvězdu, vyvěrající z nekonečného počátku a fraktálně se členící do nekonečna. Jistě však chápeme, že dvojrozměrné zobrazení Davidovy hvězdy je symbol pro třírozměrný objekt – Merkabu. Ačkoliv merkaba je symbol květu života, zobrazený mužským přístupem, přesto obsahuje podobně jako ženský model, obě polarity – opačně orientované čtyřstěny. Ty se protínají a protichůdně rotují uprostřed koule – lůna života. Oba prolínající čtyřstěny se dělí do nekonečna trojným způsobem.

Každou stěnu čtyřstěnu - tetraedru, můžeme donekonečna dělit na tři stejné díly a tím vzniká uvnitř síť složená z tetraedrů a osmistěnů, která umožňuje symetrii vyvěrající z jakéhokoliv bodu časoprostoru. Pronikáním trojjediného ducha do čtyř světových stran vzniká komplementární svazek čtyřstěnů a osmistěnů, který nejlépe pochopíte vizuálně. Na obrázku níže, je síť osmistěnů vybarvena bílou barvou, aby bylo zřejmé jejich uspořádání. Osmistěn má čtvercovou podstavu a tvoří pyramidu, která má nadzemní i podzemní část. Pyramida je obložena sítí tetraedrů. Toto uspořádání vykresluje elementární krystalickou mřížku, ve které se manifestuje celý projevený svět jako holografická realita. Mřížka bývá někdy nazývána také jako jako esoosmická a ukážeme si, že umožňuje dokonalé zobrazení jakéhokoliv tvaru a projekce reality, jež umíme v přírodě pozorovat. Tato geometrie je ideálně centrálně symetrická vůči středu, ze kterého vychází. Zobrazuje trojnost ducha, promítnutého do čtyř světových stran. Když si zobrazíte mřížku a budete ji skládat z jednotlivých bitů, pak zjistíte, že stavíte pyramidu, která se stává zákonitostí. To vysvětluje důvod, proč vyspělé zaniklé civilizace vybudovali síť pyramid, rozesetou po celém světě, nejen v Egyptě, ale i jižní Americe, v Evropě, včetně Číny na Antarktidě pod ledem atd. Prostě tyto civilizace znaly nadčasové zákonnitosti od svých vyspělejších bratrů z vyšších světů, kteří je vedli. Pyramida je zákonitost 3D prostoru, kvantový stroj – brána do jiných dimenzních světů a času. Pyramida postavená na zemském povrchu je technologické zařízení, které imituje přirozenou technologii srdce. Božím zámerem však je, aby se člověk dopracoval k duchovnímu vzestupu skrze Lásku v srdci, nikoliv skrze znalost technických fyzikálních zákonitostí… Tomuto námětu budeme ještě později věnovat více prostoru v našich článcích.

Mřížka časoprostoru

V článku Geometrie nekonečna jsme rozebírali trojné dělení, kterým vzniká Kochova vločka, Sierpiňského trojúhelník, Mengerova houba či Kochův povrch. Vysvětlovali jsme, že nekonečno spočívá v nekonečném trojném dělení, které vytváří produchovnění prostoru a nyní si zobrazujeme další geometrické zákonitosti mřížky časoprostoru, v němž platí pravidlo, že číslo tři je atributem nebeského Ducha a číslo čtyři je číslem naší časoprostorové reality - pozemskosti. Manifestace objektu ve 3D je průnikem trojnosti a čtvernosti a tím vzniká zákonitě pyramida osmistěnu. Níže zobrazujeme geometricky 3D prostor, který je prostředím podobným vodě. Náš hmotný pohled vidí prostor jako prázdnotu, ale fakticky jde o prostředí s vlastností kapaliny. Jsme v něm namočeni a vše je v něm propojeno se vším. Uvědomujeme si ho pouze v plynné podobě, ale ve skutečnosti má také svou tekutou a krystalickou fázi, jako voda. A voda je sama o sobě zázrakem, když ji vytváří pouze směs dvou plynů a její molekuly se seskupují do sítě čtyřstěnů, podobně jako u krystalického křemíku. Časoprostor ve své krystalické fázi, je jako když zmrzne voda, či jako když chcete definovat síť bodů, vytvářející holografickou prostorovou obrazovku.
Zároveň vždy platí částicově vlnový dualismus, protože Světlo je všudypřítomné jako prostředí, či nehmotná vlna a každá frekvence má svůj viditelný i neviditelný projev. Vlna časoprostoru je neviditelná a částicový objekt je hologramem vyjadřujícím specifický druh energie jako hologram promítaný na mřížce časoprostoru.

Geometrie Merkaby

Merkaba je trojrozměrnou hvězdou a zároveň spojením dvou protichůdně orientovaných tetraedrů, jež představují dva póly duality, jin a jang, mužství a ženství, elektřina a magnetismus. Představuje krystalické znázornění manifestace jakéhokoliv objektu či částice, které se rodí jako hvězda z bodu nekonečna, expanzivně proniká do mřížky časoprostoru a může znamenat vznik buňky, organismu, či nové hvězdy.
Davidova hvězda je totéž jako Merkaba a znamená základní geometrický vzorec všeho stvořeného. Při různých způsobech náhledu tento vzorec zobrazuje všechny dokonale symetrické tvary posvátné geometrie.
Každý z nás má svou hvězdu, protože hvězda je jinou fází projevu téže reality vědomí. Hvězda ducha uvnitř nás vzniká, když se obě polarity (čtyřstěny merkaby) harmonicky propojí, vzniká harmonická rotace obou protichůdně rotujících tetraedrů a v jádru merkaby vzniká dokonale symetrický tvar – cuboctaedron, složený z osmi čtyřstěnů a šesti osmistěnů, spojených v absolutně symetrickém středu.

Uvnitř průniku dvou čtyřstěnů se nachází modrý cuboctaedron složený ze čtyřstěnů v ideální kombinaci s bílými osmistěny. Čtvrtý obrázek je sloučení druhého a třetího útvaru.

Diamant ducha

Cuboctaedron ve středu merkaby vypadá jako broušený diamant a jistě ne náhodně. Diamant v duši, představuje tu nejvzácnější perlu ducha, či nejvzácnější klenot kupce, pro který se vzdává všech ostatních cenností, dle Ježíšových podobenství. Je to semínko ducha, z nějž vyvěrá dvanáct dokonale symetrických sil na všechny světové strany. Je to Boží trůn v našem nitru, umístěný v té nejvnitřnější místnosti. V nejsvětějším místě chrámu naší duše. Všechny vnější i vnitřní hrany tohoto diamantu mají stejnou délku, stejně jako všechny osy symetrie vyvěrající ze středu symetrie. Na obrázku jsou červeně. Všechny vyjadřují dokonale středovou symetrii sil stvoření, vyvěrající z jednoho bodu nekonečna uvnitř naší duše. Je to střed květu života, zobrazující dvanáct ratolestí, dvanáct eonů ducha, dvanáct kmenů Izraele, dvanáct znamení – sil zvěrokruhu, atd… Posvátná geometrie je zobrazením univerzálního vzorce života, který je naprosto ve všem stvořeném. Pokud jej důkladně pochopíme ze všech stran a ve všech podobách, budeme unešeni dokonalostí Božího stvoření a naše sféra vědomí, představovaná koulí rozšíří svůj okruh. Svůj poloměr.
Dvanáct souměrných sil vyjadřuje dvanáct kmenů, které vyrůstají z hlavního kmene stromu života, kterým je Kristus. Kristus je třináctou silou, ze které vše v tomto světě vychází a která představuje přesah stromu života do vyšší dimenze. Skutečný strom života má kořeny v nebi a jeho dvanáct ratolestí se rozvíjí v nižší dimenzi. Stačí, když si obrátíte Kocourkov tohoto světa vzhůru nohama a vše pochopíte. Hlavní větve jsou čtyři úhlopříčky, které se rozrůstají do čtyř světových stran, z nichž každá zastupuje tři ratolesti. Nejlépe to pochopíme na dvanácticípé hvězdě tvořené ze čtyř trojúhelníků.

Čtyři Boží tváře

Boží trůn je nekonečně sigulární bod středu stvoření. Vyjadřuje vzorec života, středově dokonalou symetricky uspořádanou symetrii stvoření. A podle tohoto schématu posvátné geometrie je zorganizován celý projevený svět. Od Božího trůnu, světů, galaxií, hvězd, až po atom, či buňku v našem těle. Jeho vyzařování duchovní energie se dělí do čtyř hlavních kvadrantů, jež jsou současně čtyřmi hlavními úhlopříčkami časoprostoru. Bůh má tedy v projeveném světě hmoty čtyři hlavní tváře vyjádřené schematicky ve znamení zvěrokruhu na našem obrázku. To dává hluboký smysl, když si to spojíme s viděním biblického proroka apoštola Jana.

Čtyři tváře Boží vyjadřují čtyři hlavní živly, do kterých se ve hmotě dělí duchovní, neviditelné Božské vyzařování. Všechny Boží aspekty se pyramidálně rozvětvují směrem od středu ven a stávají se živými bytostmi, zosobňujícími specifickou energii své vibrace. Mohli bychom říct, že nyní převádíme krystalickou, či geometrickou formu na formu živočišnou/androogynní. Čtyři Boží tváře vládnou celkem dvanácti silám - znamením zvěrokruhu. Dvanácticípá hvězda na obrázku obsahuje celkem čtyři trojúhelníky a každý z trojúhelníků má svou hlavu. To je plošný model ztotožňující síly zvěrokruhu s biblickým výjevem a posvátnou geometrií. Následující definici čtyřech tváří Božích volně interpretujeme nadčasovou moudrost egyptského vezíra Ptahotepa z knihy Zasvěcení od Elizabeth Haichové.

První Boží tvář

První Boží tváří je Lev. Je znamením, které zastupuje tři ohnivé aspekty první tváře Boží a je nejzásadnější. Na našem schématu je obsažen ve světležlutém trojúhelníku a zastupuje ohnivá znamení zvěrokruhu, obsahující Lva, Berana a Střelce. První Boží tvář vyjadřuje Boží životodárný charakter. Beran je oheň mladého otce, Lev je důstojná tvůrčí síla zralého otce a Střelec je nejvyzrálejší duchovní síla moudrého starce, který přerostl svou živočišnost.

Druhá Boží tvář

Druhá Boží tvář je Býk, který zastupuje tři zemská znamení. Býk, Panna a Kozoroh zobrazeni v hnědém trojúhelníku našeho schématu. Býk dává zemi schopnost přijmout ohnivou sílu života. V ženském aspektu probouzí sílu k oplodnění, představuje připravenost nevěsty, budoucí matky, očekávající plodivou sílu. Pana vyjadřuje plodnost přírody realizovanou v panenské čistotě. Panna je aspekt těhotného mateřství. Kozoroh představuje nejtvrdší aspekt hmoty, který se na duchovní cestě transformuje v čistý křišťál. Díky nejtvrdším důsledkům hmoty, duše nachází jediné východisko v duchu a tím se rodí Boží syn. Kozoroh je rodící aspekt mateřství.

Třetí Boží tvář

Třetí Boží tvář je Vodnář s tváří člověka. Zastupuje tři vzdušná znamení zvěrokruhu. Blíženci, Váhy a Vodnář, zobrazené ve světle modrém trojúhelníku našeho schématu. Podstatou těchto sil je volnost a pohyb bez zábran. Blíženci vyjadřují touhu učícího se po vědění. Váhy vezmou nashromážděné zkušenosti a důkladně je zváží, aby cenné nechaly a bezcenného se zbavily. Váhy jsou symbolem rovnováhy a spravedlnosti. Vodnář neúnavně vylévá ze svého džbánu nashromážděné a přetříděné poznání, nestrpí žádné překážky, nenechá se zastavit. To, co se naučil a zvážil, to vylévá bez zábran. A je velmi důležité, abychom věděli, že nastává kosmický věk Vodnáře a my jdeme s jeho duchovním odkazem, abychom si nenechali pro sebe nic z duchovních pokladů, díky nimž se lidstvo probouzí a navrací se zpět k Bohu, navzdory dogmatům, tradicím a odporu mocností světa. Vodnář je projevem osvobozeného ducha.

Čtvrtá Boží tvář

Čtvrtá Boží tvář je letící orel. Zastupuje vodní znamení Raka, Orla (Štíra) a Ryb. Na našem schématu jsou obsaženy v tmavomodrém trojúhelníku dvanácticípé hvězdy. Vodní znamení představují duševní úroveň citů. Rak žije v malé vodě, chytá kořist, aby ji stáhl do své díry, kde ji pomalu stráví. Rak symbolizuje sebe-analyzující a sebe-nazírající aspekt vědomí člověka.
Znamení Štíra má dvě jména. Štír a Orel. Představuje totiž přelomový aspekt transformace ducha, kdy se z lezoucího tvora stává vzdušný orel poté, kdy se štír sám zabije svým vlastním bodcem, aby mohl zažít rozlet ducha. Z pozice nevědomého člověka uvězněného v dualitě se chová jako štír vedený duchovní silou orla k vlastní mystické smrti a vzlétnutí ducha do nebeského království. Z pozice Božího trůnu je to tedy orel.
Ryby žijí ve vodách a jen výjimečně se vynořují na povrch, podobně, jako žije neprobuzený člověk většinu svého času v hladině podvědomí, je jím nevědomě řízen a jen výjimečně se vynořuje do vědomého stavu bytí v přítomnosti. V probuzeném stavu se oceán nevědomí rozpouští v oceán trvalého bytí ve věčném teď. Osobní já se přeměňuje v neosobní stav vyššího, transcendentního Já spojeného s veškerým oceánem Života – Bohem.
Čtyři Boží tváře jsou stejně dokonale uspořádány v kole zvířetníku, jako je dokonalá geometrická rovnováha posvátné geometrie. Universum je dokonalý nástroj poznání, transformace a prožitku, směřující duše k novému sebe-stvoření.

Čtyři živé bytosti

Co představují čtyři bytosti u Božího trůnu v zobrazovací síti posvátné geometrie? Co symbolizuje jejich šest křídel a jejich povrch plně pokrytý očima? Na prvním obrázku vidíme Merkabu vepsanou do žluté krychle, v pohledu shora a zespodu. Na dalším obrázku je představa jedné z podob čtyř živých bytostí, které jsou v reálné, živoucí formě jistě mnohem krásnější a dokonalejší, podobně jako je lidské tělo ve skutečnosti mnohem dokonalejší, než ve schématu krystalické mřížky. Posvátná geometrie však odhaluje kostru – hlavní princip, hlavní vzorec, ze kterého je zcela zřejmé, že ostatní tři živé bytosti zosobňují ostatní tři osy tohoto útvaru. Lehce si pak odvodíme, proč apoštol Jan popisuje vidění, že čtyři bytosti jsou uprostřed a všude kolem Božího trůnu – středu. Vždy když jedna z tváří představuje hlavu, druhý konec osy představuje ocas a jejich tělo prochází středem útvaru. Zbývá celkem šest hrotů čtyřstěnů – šest křídel. Na schematickém obrázku vidíme čtyři po stranách a jedno je vepředu a jedno vzadu, pokud se každá z bytostí projevuje samostatně.

Když vyobrazíme Davidovu hvězdu pohledem shora, či zespoda, vytváří čtyřcípou hvězdu, jejíž vrcholy dokonale pasují do krychle. Osy čtyř tvorů jsou osami krychle. Boží trůn tvoří záře osmicípé hvězdy vyzařující ze středu. Daší osy tvoří dva protilehlé svícny a dva protilehlé olivovníky. Tato symbolika vychází z geometrie útvaru kterou budeme probírat v některém dalším článku. Avšak v další části článku si objasníme proroctví ve kterých se tyto symboly vskytují.
Dva kalichy symbolizují dvě protilehlé duchovní síly, která jsou právě u moci, z hlediska naší osobité konstelace. V pohledu z nitra = ze středu hvězdy, se zobrazuje naše osobitá konstelace (náš vnitřní kompas), která začíná datem narození a posouvá se s ohledem na náš duchovní rozvoj. Každý z nás je však také v sevření vnějších sil zvěrokruhu, který se otáčí proti směru vnitřního kruhu a vychází z pohybu nebeských těles. Tuto konstelaci popisuje mundální astrologie a určuje vnější, obecné síly související s ročními obdobími. Naše duchovní hvězda se tedy otáčí podle tempa našeho duchovního růstu, který zjišťujeme v bodě našeho středu a mundální astrologie určuje vnější vliv, který ukazuje kalendář a který se zkoumá, když sami sebe postavíme z vnější strany obrazce.
Boží trojjedinost, která se projevuje v materiálním světě má vždy čtyři tváře, podobně jako pyramida má podstavu čtverce a čtyři trojúhelníkové strany a vyjadřuje duchovní trojný vliv promítnutý do čtyř světových stran.

Vesica Piscis

Na posvátné geometrii květu života je tím nejdůležitějším průnik jednotlivých sfér, vytvářejících společně oko. V egyptské škole mystérií mělo toto oko název Vesica Pistis, překládané jako studna kalicha, či studna moudrosti. Průnik představuje harmonické sloučení polarit, vytvářející nový náhled na realitu – nové prorozumění. Když se marnotratný syn vydává do světa na zkušenou, o vše přijde, zažívá utrpení takové, že je rád za prasečí chlívek k přespání, zažívá značnou disharmonii, ve které se rodí nové poznání. To je příměr k realitě duše, vstupující do 3D reality odloučené od Boha. Bytostně si uvědomuje, čemu ho disharmonie naučila a rodí se v něm nezměrná síla k návratu. Díky nabytým zkušenostem a hledání cesty k harmonii znovuvytváří sebe sama v nový květ a plod života.
Vesica Pistis vzniká průnikem dvou kruhů = dvou rotujících čtyřstěnů = dvou rozdílných úhlů pohledu, o stejném poloměru, jejichž středy leží na kružnici a kružnice každého z nich prochází středem toho druhého. Tento útvar je geometrií oční čočky a obsahuje v sobě vždy dva protilehlé tetraedry, které uprostřed zornice nacházejí harmonii polarit – nový náhled, novou zkušenost. Květ života je plný těchto očí, což vysvětluje i to, co viděl apoštol Jan ve svém vidění, když říká, že čtyři živé bytosti jsou plné očí po celém svém povrchu. Jednoduše obsahují všechna hlediska – hledí do všech světů, do všech realit a slučují tato hlediska do jednoho harmonického celku rovnováhy polarit.

Na prvním obrázku vidíme, že Vesica Pistis pojme právě dva tetraedry, jež představují opačné polarity. Obdélník, který opíšeme tomuto útvaru vyjadřuje geometrii zlatého řezu, jehož konstatou je číslo φ=1,618…
Zlatý řez je poměr používaný Stvořitelem v přírodě, který vnímáme jako estetický, či ladný, což je známá věc v umění i duchovní architektuře. Oko je tedy nastaveno k rozpoznání harmonie.
Na prostředním obrázku je nakreslena konstrukce čočky skutečného oka, které dokonale vychází z geometrie vesica pistis. Na lidském těle bychom nalezli ještě mnoho dalších míst, kde je tato geometrie obsažena, ale v tomto článku již není prostor pro podrobnější rozbor. Květ života je Božskou konstrukcí hmotné reality, která se zobrazuje na mřížce časoprostorové reality. Nesčetné přírodní vzory se zobrazují v závislosti na druhu vibrací, které představují. Čím kratší vlnová délka, tím hustější jsou vibrace a tím hmotnější je objekt. Čím delší vlnová délka tím vyšší vibrace a tím méně se pro nás manifestovaný objekt stává viditelným. A většina vlnových délek je pro lidské smysly nevnímatelná, tudíž ze skutečné plnosti prostoru vnímáme pouze jisté malé procento. Vnímáme pouze ty vibrační frekvence, na které je naladěn přijímač našeho těla. Jeho detektory.
Sama příroda nás vyučuje tomu, že při jistých harmonických frekvencích, jež představují pozitivní vibrace, se na vibrační destičce s pískem zobrazují středově souměrné obrazce, které vycházejí z květu života a rozpoznáváme v nich i vesicu pistis. Rozpoznáváme v nich také ornamentální design zobrazovaný v křesťanské architektuře. Viz. obrázky níže.

Ichthus

Poslední obrázek, vesica ve tvaru ryby, je takzvaný Ichthus. Jde o akrostych používaný křesťany k symbolickému označení své příslušnosti a dle definice z z Wikipedie znamená následující:

Iota (i), Iēsoûs ( Ἰησοῦς ), " Ježíš "
Chi (ch), Khrīstós ( Χρῑστός ), „ pomazaný “
Theta (th), Theoû ( Θεοῦ ), „Boží“, genitiv jednotného čísla Θεóς , Theós , „Bůh“
Ypsilon (y nebo u), (h)uiós [11] ( Yἱός ), "Syn"
Sigma (s), sōtḗr ( Σωτήρ ), "Spasitel"

Definice ani matematické vzorce však nepotřebujete ovládat, abyste vzorec života realizovali. Jediným zdrojem harmonie, je zkušenost duše, procházející prožitky, napětím v dualitě a disharmonií, se kterou se musí vyrovnat, nalézt smíření a přijetí všeho s čím vytváří konflikt. Až teprve úplné pochopení Pravdy, které se realizuje prožitkem smíření, či odevzdání sebe sama Bohu, v nás umrtvuje konfliktní egoické, disharmonické a malé já. Božství je naším vyšším Já, jež sebou přináší pokoj za myšlením a harmonii, která otevírá květ života a přináší plody, když završuje oktávu rozvoje a spojuje počátek s koncem. Duchovním vzestupem obětujeme naše staré já spolu s celým světem na kříži časoprostoru a otevíráme se božskému bezčasovému a všeprostupujícímu vědomí nekonečného pokoje, jež je jako hlubina oceánu a my jsme jako ryba, která pochopila, že už nikdy nebude mít žízeň, protože voda, jakožto oceán Lásky, ji obklopuje, objímá prostupuje i nadnáší. Z Boha jsme vyšli a k Bohu se opět navracíme. Nikdy nemůžeme být oděleni od Boha v jehož Duchu plaveme.

Triquetra

Tři propojené symboly Vesica Pistis je nábožensý symbol zvaný Triquetra. Pokud Ichthus označuje Krista, potom ho zároveň definuje jako jednu část trojjediného Boha. Posvátná geometrie dokonale zapadá do celkového pohledu Pravdy, pokud se díváme nezaujatě. Doslova a do písmene tento znak vyjadřuje zákonitost ducha, která znamená, že jeden je třemi a tři jsou zároveň jedním. Jen se dívejte na tuto grafiku a rázem budete vědět to, co křesťanské dogma označuje za tajemství.

Také spatřujeme dynamiku rotace trojůhelníka, v níž elektromagnetické proudy udržují holografický obraz reality, rotaci subatomárních částic hmoty a neustálou pulzaci dovnitř a ven, která působí jako blikající bity obrazovky reality zprostředkovávající spojení mezi Bohem a jeho stvořením. A nebo spíše jako nádech a výdech Božího stvoření.

Sedm ohnivých lamp

V tomto článku se ještě zamyslíme nad sedmi ohnivými lampami, které Janovo proroctví Apokalypsy zmiňuje, když ve čtvrté kapitole popisuje zážitek vidění Božího trůnu.

Sedm lamp před trůnem má souvislost se sedmi úrovněmi oktávy. A blíže objasňuje souvislost tak často zmiňované sedmičky s jinými čísly. Sedm ohňů má židovský sedmiramenný svícen – menora. A jeho samotný tvar nás přivádí na velice důležitou souvislost. Souvisí totiž se sférou, která vzniká v květu života, či chcete-li také s energetickým obalem lidské bytosti. Stále tu nacházíme tentýž základní vzorec života, jenž má uprostřed kříž a vypadá jako terč. Ukazuje do místa našeho středu v srdeční čakře, která propojuje naše energetické tělo s Bohem. Obrázky v tomto odstavci názorně vyjevují souvislosti, které korespondují s květem života. Menora – sedmiramenný svícen, je symbol posvátné geometrie, která odhaluje trojvrstvý obal květu života. V lidském pojetí ten nejvnitřnější kruh znamená sféru ducha, druhý je sféra duševní a třetí je vibrace husté slupky materiálního těla. Stejné uspořádání najdete ve slunci, v uspořádání obalů planety a také v atomech a buňkách.
Všimněte si, že sféra o třech slupkách je rozdělena křížem na čtyři úhlopříčné segmenty, které definují celkem 4x3 vrstev = 12 eonů duchovního rozvoje. Z tohoto vyobrazení je zřejmá souvislost mezi čísly 3, 5, 7 a 12, které se tak často objevují v duchovních textech. Začíná to tím, že duch ve hmotě se projevuje skrze pět smyslů. Prochází lidským tělem a duch vydává tón – vibraci. Vibrace se dělí do sedmi úrovní sedmi čaker, sedmi barev a sedmi tónů oktávy. Vzniká unikátní energetický kód zjevný ve zvuku i v zabarvení energetického obalu těla, který je jako trojvrstvá sféra. Sedm hlavních čaker našeho energetického těla je sedm svící či trubek manifestujících naši osobní vibraci. Dvanáct eonů znázorňuje místo na terči, jako by se jednalo o polární graf, zobrazující křivku našeho osobního vývoje na duchovní cestě. Vítězem je samozřejmě ten, kdo dosáhne cíle, dosáhne nepohnutelného klidu ve svém středu a najde spojení s Bohem ve svém srdci. Ten najde věčný život skrze Lásku, Lásce obětuje vše a odevzdá se jí. Láska – Bůh pak objímá marnotratného syna a uspořádá pro něj velkolepou hostinu…osvícení.

Zecharjášovo vidění svícnu

Biblický prorok Zecharjášl popisuje ve čtvrté kapitole své knihy prorocké vidění neského svícnu.

Vysvětlení, které dostal prorok Zecharjáš nás vede k tomu, kde spočívá jádro jakékoliv duchovní proměny, vzestupu, či úspěchu. Je to ve vibrační příčině uvnitř nás. V sedmi hlavních čakrách, které neomylně odrážejí to, v jakém duchu žijeme, konáme, či přebýváme. Pokud naše lampy hoří, pak máme svobodného ducha, čakry volně rotují a tím pádem jsme tvůrci pozitivní reality. Jakékoliv zbraně, překotné úsilí v materiálních činech, či vojenská moc jsou zbytečné, pokud nejprve nejsme tím, čeho chceme dosáhnout. Pokud jsme se v duchu nejprve neproměnili v cíl svého směřování. Vítězem není ten, kdo tvrdě bojuje, ale ten, kdo se nejprve stává tím, o co jeho srdce žádá. Kdo je láskou, ten Lásku získá, kdo je svobodou, bude osvobozen, kdo je mírným, bude žít v míru. Vyzkoušejte si že Božímu neomylnému zákonu příčiny a následku můžete stoprocentně důvěřovat. Kdo má Lásku nemusí bojovat. Bůh je jeho ochráncem. To je skutečný odkaz hořícího svícnu, který zní: „Ne vojenskou mocí, ale Božím Duchem.“ Kdo tomu dnes skutečně rozumí? Kéž unikne před bojem protipólů, který pohlcuje tento svět čím dál více.

Zecharjáš popisuje dva olivovníky, či olivové ratolesti jako symbol plodnosti, vytrvalosti a pomazání dvou Božích svědků, nebeského Adama a nebeské Evy – dvou Božích Dětí. Tyto dvě Kristovy polarity, jsou prarodiči lidstva. A i současný planetární vzestup lidstva se odehrává skrze jejich probuzení, mystickou smrt a osvícení. Kéž všechny bytosti navnímají ty nejdůležitější události času konce a zrození nového světa. Jsme na prahu kvantového vzestupu do nové oktávy a přesunu planety do 4D reality. Do nultého stupně Božího království na Zemi. Naslouchejte své duši, skrze kterou může Kristus vést vaše kroky, abyste na tom měli svou účast.
Není potřeba znát složité vzorce, není třeba být vědcem. Je třeba rozvzpomenout si na jediný vzorec – květ života představovaný naší osvobozenou duší. Touhu k nalezení tohoto květu má v sobě každý z nás. Nemusíte být matematiky, geometry, ani učenci. Stačí když nasloucháte magnetismu své duše a dovede vás k pramenům vod života. Pro osvobozené duše je život radostí, lehkostí, Láskou a věčným bytím.