Bible jak ji známe dnes je inspirovaným záznamem 66 biblických knih, který zachycuje Boží sdělení předané asi 40 pověřeným lidem skrze komunikaci těchto lidí s nejvyšším duchovním světem. Bible je historickou sbírkou těchto záznamů z období od šestnáctého století před naším letopočtem do období konce prvního stolení n.l., Jde o komunikaci nejvyšší Boží rodiny: Boha Otce, Boha Syna a Ducha svatého s pozemskými proroky. Inspirace znamená předávání sdělení neverbálními prostředky. Něčím, co bychom dnes označovali jako mimosmyslové vnímání. Komunikací beze slov, vnitřním viděním a věděním. Řadě lidí bylo umožněno, tímto způsobem vidět a komunikovat, s oku neviditelným duchovním světem.I dnes se setkáváme s lidmi majícími tuto schopnost. Na místě je však vždy otázka, s kým konkrétně komunikují? S Boží rodinou, pověřenými anděly, nebo s jinými duchovními světy? Jasné zodpovězení těchto otázek, pak může napovědět o kvalitě, způsobu a pravdivosti obdržených informací.

Inspirovaný záznam Bible dával po staletí lidstvu vedení v otázkách: Kdo jsme? Co je smyslem života? Kam směřujeme? Co je správné v oblasti rodiny, manželství a mezilidských vztahů?

Stvořitel a inspirovaná písma

Vznikají tu však otázky ohledně například „starozákonního Boha“ a přesnosti záznamu písem. Třeba tyto. Jak je možné, že Hebrejská písma, zvané jako Starý zákon, popisují válčení ve jménu Boha a jsou plná záznamů o násilí? Jak to, že Pravého Boha vykreslují jako Boha autoritativního a trestajícího? Jak se to shoduje s jednoznačnou zjevenou pravdou, že Bůh je láska? (Jan 4:8) A co Bůh, který stvořil svět za šest dní a Adama vytvořil z prachu zemské půdy?

Kvantová fyzika jednoznačně potvrzuje, že hmotné objekty, které pozorujeme okem, ve skutečnosti nemají svou vlastní existenci bez přítomnosti vědomí. Bez vědomého pozorovatele jsou jen potenciálem (vlnovou funkcí) prostoru, který nás obklopuje. Ve své podstatě na nich vlastně není ani nic hmotného. Jsou tvořeny prázdným prostorem a energií, vědomím. Vědomí je Duch, energie Lásky, ze které je vytvořen hmotný svět a také svět duchovní. Vše co existuje ve hmotě, nejprve vzniklo v Duchu, tak jako než postavíte dům, nejprve ho vždycky vymyslíte. Vzniká na duchovní úrovni v prostoru, který umožňuje materializaci. Když Bůh tvořil svět, byla to myšlenka, forma energie, které tvořivá schopnost prostoru umožnila materializaci. Všechny objekty ve vesmíru mají svou existenci díky nadřazenému všudypřítomnému vědomí. Bohu, Původci všeho co jest. Jak nejlépe se mohl takový Bůh představit starověkému národu. Lidem žijícím před 36 stoletími?

Způsob, jak se Stvořitel ve starozákonních Písmech světu představuje a vyjadřuje, nijak nepopírá nejnovější poznatky vědy prezentované kvantovou fyzikou, způsobem, pochopitelným pro starověký národ. Tak se stal pro lidi pravý Bůh, Stvořitel, tím, kým bylo potřeba, aby právě v té době byl. Na hrubý pytel, hrubá záplata. Byl tím, co bylo nejúčinnějším a nejpotřebnějším prostředkem pro vývoj lidstva a naplnění účelu, jejich pozemské existence a cesty duší, o kterých vám napíšeme v jiném článku. Byl Otcem svých dětí, který jim dával pocítit následky svého vlastního jednání. Nešlo o trestání, ale o to, že je mnohokrát varoval před účinky vyšší spravedlnosti. Před účinky vesmírného řádu a jednoty, který dává každému to, co zasel. Dvanáct Izraelských kmenů žilo na území Palestiny, obklopeni barbarskými výbojnými národy, obětujícími vlastní děti v ohni, klanějícím se modlám všeho druhu, mučícími své zajatce a provozujícími uctívání model formou orgií. Izraelský národ byl díky duchovnímu vedení skrze Proroky a Písma osvíceným lidem, znajícím hygienu, karanténu a základní zdravotní pravidla. Lid, který měl psané náboženské, organizační a duchovní zákony. Lid, který se od mládí učil číst a psát a rozumět Božím zákonům. Přesto, že se ve své době Izraelský národ neobešel bez válčení, byl světlem pro okolní národy, pokud poslouchal pravého Boha.

Izraelité uchovávali a opisovali psaný záznam, Hebrejská písma, který jim předával vzdělání, zákony, hygienu, zákony uctívání a organizační pravidla, rodokmeny. A v neposlední řadě proroctví do budoucnosti.

Písma hovoří o stvoření jejich prapředků Adama a Evy. Tělo Adama bylo vytvořeno z prachu zemské půdy, což znázorňuje propojenost člověka se Zemí samotnou. Všechny chemické látky obsažené v prachu zemské půdy jsou obsažené také v těle člověka. Nejen tělesně, ale i energeticky je člověk propojen s matkou Zemí, což slova o stvoření člověka potvrzují. Přesto moderně uvažujícímu člověku, který ctí vědecké poznání může připadat příběh o Adamovi a Evě jako pohádka. Pokud však bereme v potaz kontext 16. století př.n.l., ve kterém byl předán lidem, použil Bůh adekvátní výrazové prostředky, aby se stal tím, kým bylo potřeba, aby se stal.

Stvoření světa za šest dní? Výraz používaný v hebrejštině pro den často označuje různě dlouhý časový úsek. Lze jej přeložit jako šest etap a to je pravý význam těchto slov. Způsob, jakým Písma popisují stvoření světa v šesti dnech, evokuje v dnešních lidech zamítavý postoj k Bibli a víře. Často to označí jako pohádky bez toho, aby zvážili kontext a skutečnost, že nic z těchto biblických záznamů neodporuje skutečné vědě.

Slova jsou ukazatelem směru, ne cíl

Proč je tolik nedorozumění a výsměchu kolem biblické pravdy? To kvůli omezenosti slov a neznalosti Skutečnosti, která se za nimi skrývá. To proto, že lidé si zvykli pozorovat svět jen tělesnýma očima. Běžně se nezamýšlí nad nebezpečím vyplývajícím z nesprávné volby slov. Inspirované sdělení je vždy obklíčeno výrazovými prostředky telepata/proroka, který zprostředkovává sdělení. Překlady textů jsou pak dále zabarveny a ovlivněny porozuměním a náboženským přesvědčením překladatele. Lidé se takto zákonitě dopouštějí zkreslení pravdy, i když mají ten nejlepší možný úmysl. Nemohou však nikdy překročit svůj stín. Svou nedokonalost. Podstata pravdy tak často zůstává nepochopena, nebo dokonce úplně změněna.

Když bylo napsáno, že Adam byl stvořen z prachu zemské půdy a do jeho chřípí Bůh vdechl dech života, bylo to, jako by použil „dopravní ukazatel, značku“, která ukazuje směr k mnohem a mnohem hlubší pravdě. K poznání, že tělo člověka a speciálně jeho mozek je nejdokonalejším a nejdůmyslnějším biologickým aparátem, jehož úplnou podstatu ještě moderní věda zdaleka nepochopila, natož, aby to napodobila. Jde o aparát vytvořený nejprve na duchovní úrovni, skládající se nejen z hmotného těla, ale také astrálního, energetického a emocionálního těla. Oživeného Božím Duchem, energií, jiskrou života, udržovanou dýcháním a přijímající energii z prostoru. Volnou energii, kterou současná věda prozatím nebyla schopná uznat.

Jedním příkladem za všechny, kde byl velmi zásadně pozměněn význam slov, je pasáž písma z 18. kapitoly Zjevení, popisující omezenost a provinění církví. Jejich provinění proti Kristově nevěstě. Nevinné dívence představující Lásku a stojící uprostřed církve, kterou ty církve, spoutali, okleštili a v podstatě znásilnili. Do překladů Bible se však dostalo překroucení významu, když církevní překladatelé přeložili nevěstu jako „nevěstku, která smilní s králi země“. Překroucením významu slov potřeli velmi důležitý prvek biblické symboliky, znemožňující uvidět hlubokou Pravdu a význam a nejen to, ale dokonce nazvali Lásku = Boha nevěstkou. Tak nebezpečná a omezující jsou slova, pokud není pochopena jejich nevyřčená podstata.

Rozdíl mezi „ukazatelem směru“ a nesmírně hlubokou, vícerozměrnou pravdou je nebetyčný. Každý, kdo omezí Pravdu na pouhou znalost ukazatele, psaného slova, je jako někdo, kdo obdivuje ruku ukazující na měsíc a vůbec si nevšimne krásy zářivého měsíce. Je jako někdo, kdo se zamiloval do tištěné mapy a má ji před očima tak poctivě, že přes ni nikdy není schopen uvidět cíl a prožít krásu jeho dosažení. Vždyť to dá rozum, aby každý, kdo pochopil cestu do cíle, odložil mapu a vychutnal si účel, za kterým byla vytištěna. Co si vybereš ty? Živé Boží slovo nebo zmuchlaný cár papíru, přes který neuvidíš mnohorozměrný a zářivý cíl? Co je za skutečným Božím slovem? Vícedimenzionální duchovní realita vnímaná mnoha smysly, nebo cár potištěného papíru s uvězněnými slovy?

Neexistuje jiná možnost jak dojít do cíle, než okusit cíl všemi dostupnými smysly. Kolik porozumění o tom, co je med například získáte z encyklopedického popisu medu? Když ho však skutečně ochutnáte, všechny buňky vašeho těla vám poskytnou koncert informací o tom, co je med. Miliony vašich chuťových, čichových, hmatových a očních buněk sehrají koncert, směsici informací, která vás zaplaví a projede vaším tělem. Když to zažijete, už nikdy nepotřebujete encyklopedický popis medu. Budete mít navždy tolik informací o medu, že je nebudete ani schopni slovy vyjádřit. Proč? Protože slova nemohou obsáhnout celou skutečnost.

Cílem naší duchovní cesty je začít vidět jasně. Pokročit ve svém poznání hlouběji. Vyjitím jitřní hvězdy přišla doba, nebýt již déle nemluvnětem, ale být dospělým člověkem s osobní zkušeností, co zažil největší cíl svého putování. Spočinutí v Lásce = spočinutí v Bohu.

S aktuální přítomností Ježíše Krista na Zemi předáváme jeho pokyn, abyste naplnili účel písem, tím že objevíte hlubiny vše převyšující cesty Lásky, prožívané v bezčasovém přítomném okamžiku a nebudete se již dále připoutávat k omezeným ukazatelům, které vám odebírají Vaši osobní moc a Božský potenciál, ducha pravdy, Božské vědomí, které vás nadále bude řídit na vaší duchovní cestě.